Židovský hřbitov

HŘBITOV JE ZAVŘENÝ KAŽDOU SOBOTU A V ŽIDOVSKÉ SVÁTKY

Židovské svátky v roce 2023: 6. a 7. dubna, 12. a 13. dubna, 26. a 27. května, 16. a 17. září, 25. září, 30. září, 1. října, 7. a 8. října

Klíč k židovskému hřbitovu lze zapůjčit bezplatně v provozní době Městského informačního centra oproti dokladu s fotografií.

Bechyňský židovský hřbitov patří mezi nejstarší v jižních Čechách. Hřbitovy založené v předbělohorském období se v kraji nezachovaly. Bechyňský hřbitov byl založen okolo roku 1650, někdy se uvádí jeho založení před rokem 1636, ale určitě to bylo dříve než se stavěl hřbitovní kostel sv. Michaela. Hřbitov byl umístěn v té době mimo město. Na rozdíl od jiných míst, ale nebyl daleko od města, jak bylo zvykem, ale hned u městských hradeb.

Dá se říci, že hřbitov v Bechyni má tři části. Jeho nejstarší část je přímo u hradební zdi u nejzápadnější bašty, nad strání k Plechamru. Novější část byla založena na zasypaném příkopě a nejnovější část je na místě stodoly patřící rodině Švestků z domu náměstí čp. 4. Židovská obec tento pozemek koupila v roce 1876.

Hřbitov je ohrazen hřbitovní zdí a najdeme zde přibližně 250 náhrobků. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1687, nejmladší pocházejí ze 40 let 20. století.

Soud kvůli hřbitovní zdi z roku 1884 dokládá, že soužití Židů s křesťany neprobíhalo vždy přátelsky. Tehdy Karel Fáber – purkmistr a Emanuel Pašek – radní, odkopali zem u zdi do hloubky 40 cm, aby zeď spadla. Roku 1908 skutečně zeď spadla, ale ne ta venkovní, ale zeď k sousedovi Kožíškovi.

Když procházíme hřbitovem, vidíme, že u hradeb jsou krásné barokní náhrobky, nápisy na nich jsou v hebrejštině. V další části z 19. století jsou na náhrobcích nápisy v hebrejštině a němčině a v části dolní u hřbitovních vrat, zde se pohřbívalo ve 20. století, jsou nápisy v češtině.

Poslední pohřby se zde konaly v červenci roku 1941 – Kamil Fišer a v srpnu 1942 zde byla pohřbena Terezie Popperová – dožila se 84 let. Jejich náhrobky ale nenajdeme, protože se náhrobky dávaly na hrob až za rok po pohřbu.

V Široké (dříve Židovské) ulici se nachází další památka, upomínající na bývalou bechyňskou židovskou komunitu. Je jí synagoga (modlitebna), postavena roku 1872. V současné době je zde Muzeum turistiky, v části prostoru je možné zhlédnout i expozici k historii židovské komunity na Bechyňsku.

 

NÁHROBKY

I náhrobky na židovském hřbitově podléhaly změnám. Na našem hřbitově v jeho nejstarší části jsou ve stylu renesance a baroka (ten nejstarší se ukrývá v levém zadním rohu), najdete tu i secesní náhrobek (Kohn) a v nejnovější části vidíme náhrobky z mramoru a žuly, podobně jako na křesťanských hřbitovech.

Na nejstarších náhrobcích s hebrejskými texty jsou úplně nahoře první slova PN nebo PT, které označují zda zde byl pohřben muž – ben nebo žena – bat. V druhém řádku je obvykle datum úmrtí a věk – v tradiční hebrejštině se čísla píší pomocí písmen (Ta, která symbolizují čísla, mají nad sebou tečky). Dále následuje jméno a epitaf. Podle jeho délky můžeme i odhadnout, jak významná a bohatá byla pohřbená osoba. Na posledním řádku je pět písmen, v překladu:

Buď jeho duše uvázaná na svazku života.“

Na některých náhrobcích můžeme najít různé symboly. Každý symbol má skrytý význam a může nám dát další informace o zesnulém. Na bechyňském hřbitově můžeme na několika nejstarších náhrobcích, ale i na těch z 20. století najít symbol „žehnající ruce“ - kněžské gesto požehnání roztaženými prsty obou rukou. Tento symbol nás informuje, že zesnulý byl potomek prvního velekněze Arona, často používají příjmení Kohen, Kohn, Katz nebo Kahn. Další symbol, který najdeme na několika náhrobcích je „konvice s mísou“, tzv. levitská souprava. Tento symbol označuje místo posledního odpočinku potomka Leviho. Levi byl třetím z dvanácti Jakobových synů. Jedině levité měli právo sloužit během bohoslužby kněžím. Jedním z jejich úkonů bylo omývání rukou kohenům před požehnáním. K tomu používali konve na vodu a misku na vlastní omytí rukou. „Koruna“ na náhrobku je symbol moudrosti, hluboké znalosti tóry nebo připomínkou dobrého člověka. I na našem hřbitově najdeme na několika náhrobcích tento symbol. Na dvou náhrobcích, jednom starším a na náhrobku Barbory Kohnové, při troše pozornosti, najdeme vyrytý symbol „stromu – smuteční vrby“. Strom je symbol spravedlivého a čestného života, smuteční vrba je znak pro milovanou osobu. Ve střední části je na jednom náhrobku motiv „květu – růže“. Tento symbol vyjadřuje naději na budování skutečnosti - vzkříšení z mrtvých a připomíná pomíjivost lidského bytí. Ve střední a novější části je na všech náhrobcích vyobrazena „Davidova hvězda“. Má několik významů. Je to symbolem života i života věčného, proto prý i její zobrazování na hrobech. Označuje také šest pracovních dní a šábes – den svatý. Je symbolem sedmidenního stvořitelova týdne a zároveň pravidelného cyklu – šest dočasných prvků – všední dny obklopují Královnu Šabbat – věčnost.

Kolem roku 1530 se tento symbol stal emblémem pražské židovské obce a během několika let se rozšířil do ostatních částí diaspory. Vyjadřuje příslušnost ke společenství, navzdory všem nebezpečenstvím a nástrahám, věčně žijícího. Davidova hvězda, původně starobylé magické znamení nazývané „Magen David“ - Davidův štít, se stala znakem židovství.

Návštěvníci hřbitova na hroby květiny a svíčky nenosí, ale přinášejí kamínky (ne cihly a beton). Tento zvyk pochází z nejstarších biblických dob. Při mnohaletém putování pouští, pohřbívali Izraelité své zesnulé na poušti, aby zabránili zvířatům poškodit tyto hroby pokládali na ně kameny, které často museli přinést ze širokého okolí. Později každý, kdo kolem takového místa procházel, položil na ně kámen jako vzpomínku na předky.

 

PROCHÁZKA HŘBITOVEM

Nabízíme trochu historie nejstarších známých židovských rodin.

Abraham Zucker (zemřel 1901) byl předposledním členem rodiny Zuckerů, jeho syn Jindřich a dcera Marie zde nemohli být ani pohřbeni, jejich životy byly ukončeny v Osvětimi v roce 1943. Jejich předek Löbl Lazar zde žil již před rokem 1783, byl nájemcem vrchnostenské vinopalny. V roce 1787 přijal jméno Jakob Zucker, toto příjmení používaly všechny následující generace Zuckerů – Henrich, Josef, Abraham – vždy to byli vinopalníci.

Na několika náhrobcích vidíme příjmení Hesky (Heský). Před změnou jména žili v Bechyni dva bratři – Joachim Samuel a Abraham Samuel. Joachim Samuel přijal jméno Joachim Hesky, bydlel v čísle IV, byl to nájemce draslárny, i jeho nástupci Samuel, Josef, Mojžíš bydleli také v č. IV, tam se také narodil poslední člen rodiny, Ludvík Hesky, který zahynul v Terezíně. Druhý bratr Samuel Abraham přijal jméno Abraham Hezky, byl to podomní obchodník se střižním zbožím. Z této rodiny byl Jakob Hezky, jeho syn Samuel a zřejmě také Isak Hezky.

Rodina Lamplů byla hodně početná. První člen této rodiny se v 18. století jmenoval Israel Josef. Israel Lampl byl obchodníkem stejně jako další členové rodiny v 19. a 20. století. Jakob Lampl zemřel roku 1831, Jonas Lampl zemřel roku 1850 ve věku 71 let (asi syn Israela Lampla nebo Jakoba), Emanuel Lampl (1822 – 1890), poslední člen rodiny zde pohřbený je Ludwig Lampl (1864 – 1940), jeho syn František (1902 – 1943) zahynul v Osvětimi.

Další rodina, které v Bechyni žila, je rodina Katzů. Jonas Katz, původně Jonas Oscher Kohn měl sklad tabáku a obchod se střižním zbožím, na začátku 19. století měl „zpachtovanou“ městskou cihelnu. Měl syny Markuse a Joachima, poslední člen rodiny Jonas Katz se narodil 10. 3. 1840 a zemřel na začátku 20. století bez dětí. Ještě tu žil v 18. století Jakub Oscher Kohn, ten přijal jméno Jakub Katz, byl nájemcem koželužny, měl syny Josefa a Antonína, poslední mužský potomek byl Adalbert Katz.

Mezi nejstarší rodinu žijící v Bechyni v 2. polovině 18. století a v 19. století patřila rodina Jakuba Löwiho, výrobci hedvábných stuh, jeho otec se jmenoval Jakob Moises, v Bechyni žili jeho syn Samson a vnuk Josef Löwi – obchodnící.

Také zde žila rodina Israela Sonneberga (zemřel 1829), obchodníka se střižním a koloniálním zbožím. Jeho otec se před rokem 1787 jmenoval Michal Herschel. Jeho syn Markus (zemřel roku 1851) byl obchodník, stejně jako jeho vnuk Hermann Sonnenberg.

Od poloviny 18. století zde žila rodina Ledererů – koželuhů. Nathan Lederer se původně jmenoval Nathan Jakob.

Přímo proti vchodu upoutají návštěvníka tři vysoké náhrobky. Patří členům rodiny Kohnů – Michalovi, Barboře a Elizabeth. Najdeme na nich i náhrobní znamení – žehnající ruce, smuteční vrbu a náhrobek ozdobená girlandou z květů. Rodina Kohnů přišla do Bechyně v první polovině 19. století. V Bechyni značně zbohatla, takže Emanuel Kohn byl na začátku 20. století nejbohatším židovským obchodníkem. Svůj obchod roku 1945 prodal bratřím Popperům a odstěhoval se do Prahy. Přestože měl hodně peněz, neměl v životě štěstí. Jeho syn Rudolf padl v 1. světové válce, dcera Elsa skončila v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Mladšímu synu Robertovi se podařilo před nástupem nacistů uprchnout do Palestiny, kde se stal státním příslušníkem státu Izrael (po válce o tom přišla úřední zpráva na MNV).

Na náhrobcích z 19. a 20. století vidíme, že jsou tady často hroby se stejným příjmením. To proto, že rodiny tady žily několik generací.

Zpracovala Jiřina Trčková

Autorka knihy „Obzory ztracených osudů“, knihu lze zakoupit v Městském informačním centru.

Galerie

Mobilního průvodce podpořil: